close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

1. Část - Začátek konce

4. prosince 2008 v 17:47 | Millí
Sedím na balíku slámy a stále, i po tak dlouhé době tomu nemůžu uvěřit. Slzy mi už dávno došly, v očích teď cítím jenom řezavou bolest... Kapky deště pomalu dopadají na zem, už je tam docela slušná louže. Prší. Soutředím se jenom na to.. kap-kap-kap... Nemůžu dělat nic... nechci se pohnout z místa, přestat se utápět v zoufalé beznaději a nenávisti sama sebe... nikdy jsem to neměla dělat, nikdy...

Kamí?? Dolehne k mým uším dobře známý ale přesto trochu nepříjemný hlas mě nejlepší kamarádky Jany. Co je, Jani? Odpovím a skloním se k nožkám mého nejmilejšího koníka Vernal Pointa. Že bys za mě prosím ještě udělala Christy Arietka a Shadyna Cios? Musím jít domů, jedeme zase někam do Vídně nebo co... Na to jsem se pousmála a pohladila Vernala po krku. To byla celá Jana a její rodina. Pořád někam jezdili... Mno jasně, jenom běž, já je vyčistím... Tak dík, seš zlato, ahoj! Volala na mě už ve dveřích. Jakmile se za Janou zavřely dveře, začal jsem přemýšlet, jak si Verný zítra povede v Praze. Mohlo by to vyjít, hodně jsme trénovali a je podle mě docela nadějný. S těmito myšlenskami jsem se ubrala k boxu našeho ,,hřebce'' Bin Shaddad. Nazdar Shadynku, ty zrůdo, pozdravila jsem ho samozřejmě v žertu. Shady to radši nekomentoval, i když jsem měla čím dál tím víc pocit, že všemu co říkám rozumí.


Jakmile jsem vyčistila Shadyho i naši malou krásnou princeznu Christy, šla jsem se převléct a do sedlovny pro sedlo a uzdečku. Když jsem vstoupila do tmavé místnosti, padl mi zrak na nový přírůstek. Myslím tím, že mezi našimi sedly bylo jedno nové... Přemýšlela jsem komu tak asi může patřit a usoudila jsem, že si ho asi pořídila jedna ze značně zazobaných majitelek skoukromých koní. Dál už jsem se nad tím nezamýšlela a jednou rukou jsem popadla svoje dost prodřené pracovní sedlo a druhou jsem sundala z držáku Vernalovu uzdečku bez nánosníku.
Sedlo s helmou jse položila vedle Vernýho boxu na zem a uzdečku jsem pověsila na háček a šla ještě zkontrolovat koně ve výběhu. Z této činnosti mě ale vyrušil o nadáváni stájníka. Pomalu jsem se vracela do stáje zjistit, co se děje. No, to sem čekala. Shadys má jednu ze svojich ,,nálad'' a proto našeho starého a nepříjemného stájníka ohrožuje kopyty. Nechcete pomoct? Zpetala jsem se s hranou starostí. Ne, běž si za tů svojů herků, vyjádřil se o Vernalovi. Jak je libo, pomyslela sem si a v duchu jsem Shadyna povzbuzovala, aby nepřestáva ve své snaze.
Vrátila jsem se k Vernálkovi a začala jsem sedlat. Njedřív jsem si vzala čistý vyštuh, na to sedlo, nauzdila jsem, dotáhla jsem gurty a vyšli jsme před stáj. Měla jsem deska v plánu jít na jízdárnu a jen tak trochu opohybovat den před dostihem. Bylo to skvělé. Dokonce mě i jenom 20 minut klusat na jízdárně s ním bavilo. Zkoušeli jsme pracovní klus a hodně mě potěšilo, že ač je dostihový kůň, umí chodit i pomalu. Nakonec jsem 4 kolečka vykrokovala. Byl to skvělý pocit. Zrovna zapadalo sunce a foukal lehký větřík. Vychutnávala jsem si pocit důvěry jezdce a koně.. Otěže jsem měla volně a hladila jsem Vernala po krku. Jak já tyhle chvilky miluju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 © Zingo © Zingo | Web | 5. prosince 2008 v 13:21 | Reagovat

Úžasný příběh..je pravdivý?

2 Millí Millí | 8. prosince 2008 v 12:59 | Reagovat

Zingo - nene, není naštěstí, bude dost tragickej, ale koník je reálný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.